Sinclair

,,Vidím svět jako místo hořké ironie a černého humoru, planých nadějí a překažených plánů a já doufám, že mé práci nic v cestě stát nebude, mám totiž touhu předvést světu nemožné!”

       — Sir Clive Sinclair

 

Píše se rok 1982, konkrétně 23.dubna a světlo světa právě spatřila budoucí počítačová legenda. ZX Spectrum. Tehdy sotva 42letý Clive Sinclair netuší, že se právě díky tomuto legendárnímu osmibitovému počítači na věky zapíše do historie jako jeden z největších vynálezců naší doby a že se velkou měrou zaslouží o proslavení počítače tak, jak ho dnes známe.

Vynálezcem od dětství

Clive Sinclair se nestal vynálezcem náhodou, už jeho dědeček George Sinclair byl velmi úspěšný technický inženýr, který se za první světové války zasloužil o vývoj zařízení na likvidaci námořních min. Tatínek původně chtěl být sice novinářem, ale děda George ho přesvědčil, že dřív než bude psát, by měl ,,něco umět”, a tak šel studovat techniku.

Clive byl trochu jiný než jeho otec a technika ho táhla již od mala. V pouhých 14 letech vynalezl svoji první ponorku – nepostavil ji, ale navrhl její plány. Byla to jeho největší radost, zavřít se v pokoji vymýšlet a navrhovat. Netáhl ho ani sport, ani spolužáci a vlastně obecně společenský život. Byl výjimečný, výjimečně inteligentní a nebylo moc lidí, co by mu rozuměli. V osmnácti se rozhodl, že na výšku nepůjde. Děsila ho nejen představa tolika lidí, ale také fakt, že by musel absolvovat hodiny tělocviku a obecně neměl moc velkou důvěru v akademický život. Rozhodl se tedy jít vlastní cestou a vrhnul se hned do svého prvního plánu. Do stavebnic. 

Myšlenka stavebnice jako prezentace jeho vynálezu ho totiž vždycky fascinovala. Byl přesvědčen, že kdyby si lidé mohli jeho výtvor sestavit a ne pouze vybalit z krabice, tak by to mělo obrovský přínos pro celou společnost a možná mu tehdy přišlo, že když něco vymyslí a udělá z toho stavebnicový kit, který bude následně rozesílat svým zákazníkům poštou, tak k nim bude mít blíž – také se z nich svým způsobem stanou konstruktéři a kutilové, tedy pro něj spřízněné duše a možná to pro tehdy pouze 18letého mladého vynálezce znamenalo určitou formu sociálního kontaktu, který mu nikdy tak nešel.

O tom co dělal, také rád psal a předával rady dalším lidem nadšeným do elektroniky. Již v roce 1959 (před jeho 19. narozeninami) napsal svoji první publikaci o tranzistorech Practical tranzistors receivers Book 1. No řekněte, komu se stane, že napíše svojí první knihu (ještě k tomu technicky zaměřenou) ještě před tím, než vychodí střední školu. A co se týče tématu tranzistorů, není se čemu divit, že jeho první kniha se týkala právě jich, jelikož v budoucnu veškeré vynálezy, které navrhne, budou založeny právě na tranzistorech.

Balancování na hraně

Dnešní vývoj technologií funguje ve větší míře na průzkumu trhu. Uchytí se tohle, nebo tamto, ano, vždy je to určitým způsobem risk, ale nikdy to není výstřel do tmy, což jak tušíte, není případ Sinclaira. 

Clive měl vizi a za tou si šel. Ať už to stálo cokoliv. A ne vždy to dopadlo dobře, někdy přímo katastrofálně. Tak například již v roce 1975 vynalezl jedny z úplně prvních digitálních hodinek. Jejich výjimečnost spočívala v tom, že byly typicky po sinclairovsku dostupné široké veřejnosti díky příznivé ceně. Daly se pořídit za necelých 25 liber sestavené a nebo jako stavebnice za 17.95 liber (samotný fakt, že se nebál prodávat i stavebnicovou verzi, je sám o sobě výjimečný – kdo vám dneska prodá hodinky jako stavebnici). Investice do jejich vývoje byla obrovská, ale konečný hospodářský výsledek katastrofální. 

Celý problém spočíval v tom, že Sinclair je prezentoval tak, že baterka vydrží roky. Nicméně po uvedení na trh se ukázala nemilá pravda, že životnost baterie byla sotva deset dní a ještě k tomu se dala opravdu mizerně vyměnit. Další dost zásadní problém byla jejich přesnost závislá na teplotě, díky níž se hodinky občas rozcházely, a finálně samozřejmě očividná lživost reklamních materiálů, které slibovaly roční životnost baterie. Sinclair byl totiž původně přesvědčen, že to tak bude, ale finálně nebylo (což zjistil až příliš pozdě). Tedy samozřejmě že spoustu zákazníků to právem považovalo za podvod, finanční ztráty byly obrovské a Sinclair Radionics si udělala pověst né úplně fér firmy s ,,těmi špatnými hodinkami”.

První krůčky s počítači

Po tomto neúspěchu se Clive musel rozhodnout: buď zkusí opravit reputaci Sinclair Radionics (kde přišel částečně o kontrolu z důvodu finančního propadu), a nebo se zaměří spíše na osobní počítače. V roce 1977 vynalezl první osobní počítač MK14 (Microcomputer 14), což byl osmibitový počítač, jehož cena je diskutabilní – některé zdroje tvrdí, že byla příznivá, jiné že vysoká, každopádně jednalo se pouze o stavebnici, tedy počítač jste si museli nejen že dostavit, ale i doprogramovat, což samozřejmě pro mnoho lidí představovalo nepřekonatelný problém.

Počítačů MK14 se neprodalo závratné množství, a tak Sinclairovi tehdy došlo, že jediná cesta, jak propagovat počítač pro širokou veřejnost, je prodávat ho jako celek.

ZX 80, ZX 81

Vzniká Sinclair ZX 80 (vynalezený v roce 80), který už je opravdu kompletní stroj a může se pochlubit prvenstvím jako první osobní počítač, jenž prolomil magickou hranici pod sto liber – pro porovnání Apple 2, který vznikl v roce 1977, se prodával za $1298.

Nevýhoda ZX 80 spočívala v tom, že jeho processor se v první řadě soustředil na generování obrazu. Tedy pokud jste chtěli dosáhnout rychlejšího (čti použitelného) výpočtu, byla nutná kuriózní věc: museli jste deaktivovat obraz. Pro porovnání s dnešní dobou si představte, že dokud na svém počítači pouze koukáte na film a nebo píšete text, tak je to v pohodě, ale pokud se rozhodnete zapnout třeba MathLab a udělat nějaký složitější výpočet, tak musíte vypnout obraz (ne pouze monitor ale systémově). 

Úspěch ZX 80 nebyl nijak závratný, ale jeho nástupce ZX 81 přišel co nevidět. Byl kompletně přepracovaný, levnější, ale zároveň použitelnější než jeho dražší předchůdce. A měl obrovský úspěch. Podle některých odhadů se ho cca prodalo neuvěřitelných 500 000 kusů. Což je oproti ZX 80 obrovský nárůst. V zásadě udělal Sinclairu jako počítači jméno. Hlavně díky snížení ceny kvůli zásadnímu zjednodušení komponent.

ZX Spectrum – zrození legendy

V roce 1982 přichází přelom, vychází ZX Spectrum, který je dnes považovaný za ikonický osmibitový stroj. Měl totiž již spoustu z toho, co dnes známe u moderních počítačů. Byl barevný, dostatečně výkonný, uměl hry – což bylo velmi důležité. Tehdy se totiž dostávaly hry hlavně díky Atari do povědomí široké veřejnosti, a tedy pokud jste řekli, že váš stroj je zvládá a ještě k tomu barevně, tak to samozřejmě táhlo. A v neposlední řadě byl vybaven takzvaným beeperem, což byl zvukový systém, který disponoval deseti oktávami a dal se ovládat pomocí programovacího jazyku Basic a nebo přímého přístupu k portu.

Úspěch tohoto stroje byl fenomenální, v té době v zásadě každý teenager chtěl mít doma svého Sinclaira. Hlavním důvodem byla nejen možnost hraní her v barvě, ale také výkon – ačkoliv ZX spectrum poháněl podobný procesor jako jeho předchůdce ZX 80 a ZX 81 (Zilog Z80A na 3,5 Mhz), tak pocitový výkon byl o dost lepší. U tohoto počítače už nebyla tvorba videosignálu závislá na procesoru. Už tedy nebylo potřeba při složitějších výpočtech vypínat obraz.

ZX spectra se prodalo na tu dobu naprosto neuvěřitelných 5 milionů kusů a dodnes je považován za synonymum pro osmibity (samozřejmě nesmíme opomenout největšího konkurenta – Commodore 64, který kraloval v zámoří a který drží prvenství co se prodejů osmibitů týče). Obrovskou měrou přispěl k proslavení osobních počítačů, jelikož do té doby bylo něco podobného spíše pro movitější lidi, jenže Gumák (tak se mu přezdívalo díky klávesnici) se dal pořídit pod sto liber (levnější varianta). Také byl zásadní pro popularizaci osobního počítače u mladší generace právě díky hrám, což to přispělo k tomu, že se děti mnohem více začaly zajímat o programování. Sinclair na tento popud dokonce chtěl udělat verzi přímo pro školy, nicméně soupeřil s firmou Acorn o to, kdo bude dodávat počítače do škol (o tomto střetu mezi Acornem a Sinclairam byl natočen naprosto vynikající film Micro men) a tento souboj nakonec prohrál.

Inovací ke krachu

Sinclair byl tak motivovaný úspěchem ZX spectra že se pustil do sprintu inovací. Zkoušel čím dál tím více šílenější a rizikovější nápady, až přišel se Sinclair QL, kde udělal opět podobnou chybu jako s hodinkami. Sinclair QL byl počítač, který byl prezentován jako něco neuvěřitelně výkonného, a zároveň za zlomek ceny, co nabízela konkurence. To byl i Sinclairův záměr, ale opět přestřelil svoje nároky a když zjistil, že to nebude možné, bylo již pozdě a stroj byl po spuštění do prodeje plný chyb. Oproti ZX Spectru to byl samozřejmě naprostý propadák a Sinclair Research skončili v červených číslech a museli prodat svoji počítačovou divizi společnosti Amstrad (jako poslední počítačový výstřel udělali ZX Spectrum 128).

 

Finální neúspěch, který Clive již nerozdýchal, byl jeho pokus o elektromobil. Vynalezl Sinclair C5 a byla to naprostá šílenost, nebudu se rozepisovat o absurditě tohoto vynálezu (jen zmíním, že se k tomu prodávala pláštěnka místo střechy a dojezd byl 30 km), ale doporučuji dohledat nějaká videa na YouTube. Každopádně krach byl obrovský, Sinclaira stál neuvěřitelných 7 milionů liber a znamenalo to v zásadě konec jeho podnikání.

 

 

Sinclairův odkaz

Clive Sinclair byl výjimečný vynálezce, z jeho příběhu se můžeme zamyslet, co je měřítkem úspěchu. Je otázka, jestli by byl dneska takovou legendou, kdyby se zaměřil pouze na věci, které nevybočovaly z řady a kdyby vsadil na jistotu. Kolikrát se zmínil o tom, že nikdy nelitoval ničeho co vynalezl a každý jeho neúspěch definoval jeho úspěchy. Ano finálně to pro něj dobře nedopadlo, ale v jistém ohledu je jeho zásluha na popularizace osobního počítače mnohem větší než zásluha firem jako Apple nebo IBM. Také pro Britskou vědu (mimochodem dlouho předsedal tamní Menze) získal ohromnou prestiž na poli počítačů a u příležitosti jeho 43. narozenin mu britská královna udělila titul Sir.

Na závěr se jen můžeme dohadovat, jak by asi vypadal stolní počítač kdyby nebylo Cliva Sinclaira a jeho přístupu k inovaci. Kdyby nebylo jeho myšlenky, že by počítač měl být dostupný pro každého. Je krásným příkladem toho, že definice úspěchu není pouze to, jak velká částka je na vašem kontě nebo jak úspěšná je vaše firma, ale i třeba to, jak si Vás lidé budou pamatovat a jaký odkaz po sobě zanecháte.

Tedy až dnes budete doma nebo v práci zapínat stolní počítač, vzpomeňte si na Sira Cliva Sinclaira, on byl totiž jeden z těch, kteří ho představili světu.  

 

Sir Clive Sinclair stále žije a dodnes se aktivně věnuje vynálezům i ve svých 80. letech.

 

Autor

Josef Vodička

 

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Clive_Sinclair

http://www.primrosebank.net/computers/zx80/zx80_vs_zx81.htm

https://retronation.cz/wolfcast-26-sir-clive-sinclair/

https://en.wikipedia.org/wiki/Sinclair_C5

https://www.youtube.com/watch?v=jyxKhV0T9Yw

 

A spoustu dalších střípků informací, na které jsem natrefil 🙂