Sen o budoucnosti

Zpět na blog

Pár týdnů po začátku pandemie koronaviru mi Youtube doporučil do té doby nenápadné video, které je dnes již slavné. Bill Gates v něm po pár minutách hlásá něco o tom, že budoucí katastrofa nebude mít podobu nukleární, ale… blik a za ním se na plátně objeví virus. Říkám si, no však jasně, to přece už všichni víme. Kouknu na datum publikování videa a vidím 2015.

Nevěřícně koukám dál a ty věci, které jsme řešili a nyní stále řešíme, tam přesně popisuje. Že nejsme připraveni. Říká, jak pokrytecky ignorujeme země třetího světa, kde takové nemoci pravidelně vznikají, a že se nám to dřív nebo později vymstí – v komentářích pod videem pak někdo v narážce na zařazení videa do trendů krátce po vypuknutí pandemie trefně poznamenal, že algoritmus Youtube má zvláštní smysl pro humor.

Gates již tehdy tušil, že se k podobnému průšvihu schyluje. Tušil to, jelikož dobře vnímal okolní svět, měl vědomosti, které mu ukazovaly, kam se koukat a na co se zaměřit. Díky tomu byl jeho odhad budoucnosti – bohužel pro nás – až děsivě přesný.

 

Rok 2015 a Bill Gates varující před hrozbou virů.

 

Před několika tisíci lety by byl Gates prohlášen za šamana a proroka. Nicméně od tehdejších obyvatelů planety, kteří podobné věštby hlásali na základě pohledu na hvězdy, on použil modernějšího přístupu. Vědomostí o zkušenostech zemí, které těmto problémům čelí neustále, a hlavně toho, co má k dispozici každý – dnešní ohromné informační dostupnosti.

Jak vlastně člověk o budoucnosti přemýšlí a přemýšlel? Odpověď na tuto otázku můžeme začít hledat desítky tisíc let před naším letopočtem.

Stručná historie

Ještě než je možné uvažovat o tom, jak člověk přemýšlel o své budoucnosti, je důležité pokusit se najít bod, kdy si začal uvědomovat čas obecně. Budoucnost v prvním pojetí lze chápat krátkodobě, pouze jako plánování. Zhruba 160 tisíc let před n. l. jsou doklady osídlení jeskyní u mořského pobřeží v Pinnacle point v Jihoafrické republice. V těchto jeskyních jsou nálezy vrstev plných pozůstatků mušlí. Jejich sběr je možný pouze s odlivem, který se lidé museli naučit rozeznávat a plánovat tak svoje budoucí kroky. Zhruba 40 tisíc let př. n. l. se objevuje člověk našeho typu, který se od nás nijak neliší. A je tedy možné, že zde začalo první nedoložené přemýšlení o budoucnu.

Sofistikovanější plánování lze spojit s příchodem zemědělství, kdy lidé museli plánovat celý rok dopředu. Osení, sklízení, zásoby a různé pojistky, když zásoby nevydrží – lidé se na základě nabytých zkušeností snažili ovlivnit svoji budoucnost a přežít.

S rozvojem filozofie v antickém světě lze pohled na budoucnost jistým způsobem zachytit. Neřešila se však představa, jak asi bude vypadat svět, který přijde, ale spíše to, jakým způsobem fungovala, respektive nefungovala tehdejší společnost a jaký společenský systém lze vymyslet, aby později fungovala lépe. Na dlouhý čas i tato myšlenka zanikla. S příchodem křesťanství však došlo k rapidní změně pohledu na čas a tedy i budoucnost. Čas dostal letopočtem svoji linearitu. Někde začínal a někam do budoucna směřoval. Cyklické vnímání času, lze hovořit o zemědělském roku, stále přetrvává až do nedávné minulosti, ale lineární vnímání umožní přemýšlení o budoucnosti, která není pouze pohledem, co se stane za dvě zimy touto dobou, ale vidinou, že směřujeme někam dál. Lineární vnímání času se přenášelo především prostřednictvím klášterů.

V renesanci se dostáváme opět do úvah o budoucnu, stále však v antickém pojetí snahy o zdokonalení, nikoliv jako vidiny budoucnosti. Čas běžel v minulosti pomalu, technologie se držely stovky let a jejich pomalé zavádění a následný rozvoj neumožňoval větší představu budoucnosti. A to až do průmyslové revoluce, která znamenala ohromné zrychlení ve vědě, průmyslu i společnosti.

Budoucnost ve hvězdách

Ne každý odhad budoucnosti ale musel být založen na znalostech reálného světa. V minulosti existovaly věci, které si lidé neuměli vysvětlit, nerozuměli jim a považovali je za vyšší moc (náhle změny počasí, živelné katastrofy apod.), a tak hledali pravdu ve hvězdách pomocí věšteb a horoskopů – toto bylo později čím dál tím více nahrazováno právě díky lidské zkušenosti. Lidé zkrátka začali chápat, jak svět funguje.

Když David B. Barret pátral po počátcích astrologie a odhadování budoucnosti na základě čtení z hvězd, zjistil, že kořeny sahají až někam 47 000 let př. n. l. , a to s příchodem prvních vesnických šamanů. Ti si začali všímat souhvězdí a hledat mezi nimi odpovědi na to, co obyvatele jejich vesnice čeká v budoucnu.

 

Astrologie je dodnes velmi populární.

 

Astrologie sehrála v historii obecně důležitou roli. Panovníci plánovali pohyb vojsk, farmáři doufali, že vyčtou, kdy zasít a kdy zavlažit, aby sklidili bohatou úrodu, a celá řada dalších lidí, kteří se na základě horoskopů rozhodovali. Nicméně i dnes existuje značná část populace, která tomuto oboru důvěřuje, podle statistik v USA je to cca až 30% lidí.

Psycholog Bertram R. Forer provedl pokus, kde svým studentům rozdal padesát naprosto stejných horoskopů (které poskládal z nejběžnějších frází časopisových věšteb). V těchto horoskopech se snažil odhadnout osobnost studentů a požadoval po nich hodnocení podle toho, jak se ve svém horoskopu vidí. Většina studentů mu dala skoro plný počet bodů a nikdo neměl ponětí, že mají všichni stejný horoskop. Tento pokus Forer zopakoval padesátkrát a pokaždé dostal podobně úspěšný výsledek. Jako závěr uvedl, že si potvrdil svoji domněnku, a to, že člověk většinou vidí to, co chce vidět.

Rozdělení vnímání času ve společnosti

Důležité je si také uvědomit, jak může společnost čas vnímat, jelikož to velmi ovlivňuje její přístup k budoucnosti. Pesimističtí lidé mají obecně horší výsledky než ti s optimistickým přístupem. Jednoduše řečeno – vědec, který sám nevěří svému výzkumu, velmi pravděpodobně neuspěje.

Eleonora Massiny, emeritní profesorka gregoriánské univerzity v Římě, vidí tři možné rozdělení, jak společnost čas vnímá a vnímala:

1, Čas je vnímán jako nekonečné kontinuum a budoucnost je pouze součástí této uzavřené smyčky. V zásadě je zde vidět určitá souvislost s buddhismem, který má za cíl osvobodit člověka od tohoto nekonečného koloběhu tím, že se více soustředí na přítomnost.

2, Budoucnost je vnímána vždy jako lepší, jak po technologické stránce, tak stránce rozvoje osobnosti. Možnost že by budoucnost byla horší než minulost nebo přítomnost, je nepřípustná. Vše je ve znamení progresu a technologie. Jedná se o utopistické myšlení.

3, Třetí pohled je většině civilizace nejblíže: čas je vnímán spirálně a mění se celosvětovými událostmi a celkovou náladou společnosti, která v příznivé přítomnosti vidí příznivou budoucnost a naopak. Neboli v optimistických časech optimisticky nahlížíme na budoucnost a v těch zlých si romantizujeme minulost a děláme ji lepší, než byla.

 

Přeceněný a podceněný pokrok

Se zrychlujícím se technologickým pokrokem se změnila i lidská představa o budoucnosti. Když lidé viděli, jak obrovský rozmach měla technologie po druhé světové válce (závody v dobývání vesmíru apod.), začaly jejich vize nabývat čím dál tím více neuvěřitelnějších obrysů a už teď můžeme říct, že v některých případech byl odhad budoucnosti až příliš technologicky optimistický, ale naopak jinde byl velmi přesný.

 

Každá dostatečně rozvinutá technologie je nerozeznatelná od magie.

 

— Arthur C. Clarke

 

Dobrým příkladem je kultovní série Star Trek, která zastává oba proudy. Na jedné straně velmi úspěšně předpověděla technologie několik desítek let dopředu a na druhé straně v některých ohledech pokrok přecenila.

Můžeme zde vidět virtuální realitu, mobilní telefony a jiná zařízení, která se objevila až pár desítek let poté. Na druhou stranu také víme, že děj začíná kolem 22. století a již zde jsou lidé schopni mezigalaktických letů a teleportace, což již teď můžeme s jistotou říci, že v tomto časovém horizontu možné nebude.

 

Kapitán Kirk a komunikátor značně připomínající mobil (60. léta)

 

Existují i další dobré příklady velmi přesného odhadu technologie, kterou již nyní můžeme retrospektivně potvrdit. Například ve filmu Vesmírná Odysea z roku 1968 od Stanleyho Kubricka (byl inspirovaný povídkou Hlídka od Arthura C. Clarka) můžeme vidět, že tamní posádka vesmírné lodi používá něco jako dnešní tablety. Pokud se dokonce pozorně podíváte, můžete si všimnout, že jsou značky IBM. Je zajímavé, že IBM paradoxně tento dokonale prozíravý nápad nerozvinulo, tehdy jim přišlo nereálné, že by toto byl směr, kterým by se technologie ubírala. No…mýlili se.

 

Posádka lodi z filmu Vesmírná Odysea (1968) a jejich tablet – Newspad.

 

Když se dnes díváme na Star Trek, vidíme technologie, kterým nerozumíme a které jsou více či méně v dnešní vědě nemožné. Ale uvažovat o nich a snít sen o světě, ve kterém existují, není od věci, jelikož nám to dává inspiraci, směr a představivost. To je jeden z nejdůležitějších znaků inteligence, kterou se dokážeme odlišit od ostatních živočichů. Kdo ví, třeba ti, kdo první přišli s tabletem se právě inspirovali filmem od Stanleyho Kubricka.

Buď jako Bill!

V minulosti jsme se již mnohokrát přesvědčili o tom, že podceňování a přehlížení věcí, které se nás nepřímo týkají, se může velmi vymstít. V úvodu jsem zmiňoval Billa Gatese, kterému nejsou lhostejné věci, které se dějí v zemích třetího světa, ale to je pouze jeden příklad.

Inspirace minulostí a poučení z ní je velmi důležité pro přístup k budoucnosti. Tak jako IBM neviděli potenciál v předpovědi technologie v Kubrickově Vesmírné Odysee, stejně tak svět neviděl pravdivost Billova tvrzení. A jestli ji viděl, tak podle ní nekonal.

Možná, že tohle je největší přínos koronaviru. Jelikož lidstvo má jednu velmi silnou a zároveň slabou stránku. Až když se ocitne nad propastí, dojde k opravdové změně a vsadím se, že další varování o hrozbě nějakého viru již jen tak nepodceníme.

Proto buďte jako Bill. Studujte minulost, nepodceňujte varování a myslete na budoucnost.

 

Autor

Josef Vodička

 

Zdroje a poděkování:

http://www.metafuture.org/library/A-selective-history-of-futurest-thinking-Milojevic.pdf

https://cs.wikipedia.org/wiki/2001:_Vesm%C3%ADrn%C3%A1_odysea_(film)

https://en.wikipedia.org/wiki/Bertram_Forer

https://statmodeling.stat.columbia.edu/2020/04/11/42552/

 

Za kapitolu Historie v kostce moc děkuji Mgr. Honzovi Pařezovi.

 

A díky za spousty těch skvělých sci-fi filmů a knih, které tak zbožňuji 🙂

Chystáte nový projekt? Napište nám

Přetáhněte soubory do této oblasti a nebo klikněte pro nahrání.Choose File
Maximální velikost souboru: 20.97MB